[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.CLI.Odlo~il úplnì tu choutku.Byl to nesmysl, dobrodru~ný plán, jej~ nebylo lze uskuteèni-ti.Kdy~ si vae dùkladnì promyslil, vidìl, ~e by to nebylo zna-menalo nic více, ne~ k starým chybám pøidìlati novou, nejo- sudnìjaí.Bylo teï klidno v jeho mysli, ale prázdno, zoufaleprázdno.Nemìl se tak zabírati do aíleného nápadu.Nemìl mu ho-vìti celé tøi dny, nemìl se pøesvìdèovati, ~e z toho plánu nìcovùbec mù~e býti, kdy~.u~ na první pohled bylo patrno, ~e jeto smìaná tretka, nicota nehodná vá~ného povaimnutí.Ale byl jist, ~e se komedie nebude zítra nebo za týden opa-kovati? %7Å„e zase ho neposedne aílená choutka: pryè, jen pryè,ae kamkolivìk, jen pryè!.Zoaklivilo se mu vae.Vaechno, naè se díval, naè myslil, celýjeho ~ivot, pøetvoøovalo se v nìco tak hnusného, tak ohyzd-ného, ~e byl tím vaecek otráven.Jakoby to hledìlna rozkládající se, aerednou mrtvolu.Ale co teï? Èím nahradí odlo~ený úmysl, èím vyplní zívajícíprázdnotu po dnech, kdy se ho zmocnil tak pospìaný vzruch,tøeba netrvale, ale pøece jen vzruch, pohnuvaí a rozvlnivaí moc-nì mrtvost jeho ~ivota?CLII. Chce se dát zase nìèím oklamat? Stýská se mupo novém zklamání?.Pochyboval sám nad sebou a smálse ve svém nitru.Nìco dobrodru~ného? Nìco hodnì pøepja-tého, fantastického, bizarního? Aby to vyvrhlo jeho nitros aíleným posmìakem ze svých temnot, jako pøíbojz rozbouøených hlubin vyvrhuje mrtvolu utopence?Byl tak sklíèený, zmrskaný, skleslý ve svém nitru.Nebyl scho-pen nièeho.Vykroèil-li nìkam, nedoael; chopil-li se nìjakéhozamìstnání, nedokonal ho.Vae bylo tak odporné, otrávené.Co mu jeatì zbývalo? Sa-movra~da? Zachvíval se zbabìle.K tomu bylo by tøeba veli-ké odvahy, jí~ on nemìl.Ale myalenka na takové skonèení vaeho, co jej trýznilo, se vaech stran ho stále tak ohro~ovala,jako aklebivé dásnì ~raloka ohro~ují v bouøi opozdilý èlun.CLIII.Samovra~da! Nová myalenka, která ho zcela zaujala.Ne-bylo to tak zcela nemo~né! Zbabìlost? Proè by nenaèerpaljeatì ze sebe tolik sil, aby pøece jen mohl myalenku tu pro-vésti? Pamatoval se na dámu, která byla tak bázlivá, ~ese i kotìte bála, a která mìla po neaeastném man~elstvítolik odvahy, ~e se vrhla do øeky, aby utonula.CLIV.Chodil teï jako ohromený myalenkou: musím to provésti.Byl zcela otupìlý pro vaechny dojmy jiné, které nesouviselys jeho plánem.Ale jak? a kde? Zcela dùkladnì teï o vaemuva~oval.Dostavil se i klid, zcela studený, nehybný, v nìm~nitro jeho pracovalo odmìøenì, mathematicky odmìøenì jakopøesný stroj.Vzpomínal na samovra~dy lidí, je~ znal.A smìs pocitù se hoteï zmocòovala: smutek zatì~oval jeho mysl, a pøi tom cítilnìco jako stud vùèi odvaze druhých: odvrhnouti ~ivot jako bez-cennou smee, kdy~ se stával nesnesitelným bøemenem.Dovede on tak se vzmu~iti? A opovr~ení sebou samým, vlastnízbabìlostí rozlilo se jeho myalenkami.Horeèka zlehèiti sebesama co mo~ná nejvíce jím lomcovala.Nevycházel ji~.Stydìl se sám za sebe.Bál se, aby nìkdoz jeho rozpakù nevyèetl, èím se zanáael.Bylo to vaechno pøí-lia smìané a pøília trapné zároveò.Byl tak blízek ji~ nìèemu,k èemu vlastnì nemá ani trochu odvahy,.hrál si, koketovalna kraji propasti, a kdy~ se sypká pùda pod jeho nohamazaèala hýbati, prchl zbabìle v bezpeèí. Zachránil jsem drahocenný ~ivot jako nejvzácnìjaí koøist,posmíval se.Byl by býval ji~ zmaøen.Nu tak.nejsem spoko-jen? Chtìl jsem jej dáti v aanc, ale rozmyslil jsem si to jeatìv èas.Nu~e, mùj drahý, nechcete si znova hrátina samovraha?CLV.Proè se tak trýzní? Proè si zhnusuje ka~dou myalenku, sot-va padne v jeho mysl? Proè by i to nebylo mo~no?Zcela klidnì teï pøemýalel: Je to mo~no.Není to nutno snad, ale také není vylouèeno, ~e by nebylo mnohem lépe skonèi-ti hned, ne~ dlouhý èas jeatì tak dále ~ivoøiti.Netøeba se chvíti.Zbývá jeatì nìco jiného, ne~ zalknoutise v apínì a trýzních.dobrá, nechá si to v reservì, pro pøí-pad, ~e nebude mo~no jinak jednati, ne~ sáhnouti po jedunebo revolveru.Ale hlavnì klid, klid.a pak stranou ty oaklivé poaklebky,ten odporný po~itek posmívati se sobì samému, plivatis hnusem do vlastního vnitra.CLVI.Lehal teï ka~dého veèera s myalenkou: zítra zítra udìlámvaemu konec.A ráno, kdy~ se vzbouzel, mimodìk se ptalsebe sama: Bude to poslední probuzení?!Kdykoliv vycházel, opatrnì, aby nevzbudil pozornost, jakozlodìj, pln nepochopitelné bázlivosti, aby si nìkdo nevaimljeho nepokoje a neuhodl myalenek, jimi~ se obíral, øíkal si:Odcházím na v~dy, nepøijdu ji~.A truchlivì se louèil dlouhýmpohledem se vaím, naè se díval.Ale k veèeru se zase vracel,malátný, uondaný toulkou po bøehu øeky, kde hledal nejvhod-nìjaí místo , nebo zacházkou ve vzdálený lesík, jen~ mìl po- vìst nejpohostinnìjaího útulku samovrahù
[ Pobierz całość w formacie PDF ]